Advent v minulosti a dnes

Prvotní význam adventního času je takřka zapomenut, vzal za své v několika posledních desetiletích. A je to škoda. Vždyť toto krásné období roku je nádherné právě ve svém očekávání a v těšení se na příchod toho nejkrásnějšího dne v roce, Štědrého dne.

Poválečná období adventního času nahradila honba za co nejhodnotnějšími vánočními dary, největšími vánočními stromky a co nejnaplněnějšími lednicemi. Ovšem je třeba zmínit, že někteří z nás i v tomto moderním uspěchaném světě nechávají dostatek času na uchování a udržování těch nejhezčích adventních zvyků. Často je tomu tak, že ani nepátráme po vzniku a jejich významu, zkrátka je jen dodržujeme. Tyto symboly a zvyky nám často přinášejí v tomto čase mnoho radosti a vzácných společných chvil, které rodiny netradičně stráví společně. Křehká krása právě rozkvetlých Barborek, pečení vánočního cukroví a vánoček, vytváření adventních věnců, strojení stromečku, všechny tyto zvyky se u nás neustále dodržují.

Advent vždy byl a je dobou očekávání. Původně bylo očekáváno narození Spasitele, vždyť ono latinské slovo „advent“ znamená příchod. Tato doba je přípravným obdobím na vánoční svátky. Již v 11. století se ustálila na době posledních čtyř nedělí před Štědrým dnem. Tato doba byla dobou postní, lidé se zdrželi nadměrného jídla a také pití a místo jídlu se věnovali intenzivnímu rozjímání. Veškeré zábavy, zpěv i tanec, to vše bylo zakázáno.

Dodnes se dodržuje zvyk, kdy se od první adventní neděle zapaluje vždy o jednu svíčku na adventním věnci navíc. Jsou to železná, bronzová, stříbrná a zlatá adventní neděle. Dětem na toto období chystáme adventní kalendáře, aby jim doba čekání na Ježíška rychleji ubíhala. V poslední době, kdy se lidé příliš zajímají spíše o hmotné statky než o předvánoční rozjímání, se adventní neděle tak nějak „smrskávají“ do nakupování a honby za dárky na poslední chvíli, což je rozhodně škoda, neboť pak se divíme, že jsme si Vánoce ani nijak zvlášť nestihli užít.

Křesťanská liturgie označuje advent jako dobu přípravnou předcházející svátkům vánočním. Začíná už 4 neděle před Vánocemi a první adventní den znamená nejen upozornění na den příchodu Ježíše Krista na tento svět. Církevní rok nezačíná tak, jako v kalendáři, 1. lednem následujícího roku, ale již první adventní nedělí. Křesťané svůj čas a kalendář odvíjeli vždy od narození Krista, to v praxi znamená, že všechny události se děly buďto „ante“ čili před Kristem anebo „post Christum“ čili po Kristově narození. Slovo „adventus“ má latinský původ a znamená „příchod“. Pro křesťany má advent zvláštní význam, neboť je to období, kterému předcházela doba temna a pohanství a až s adventem přišla láska Boží.

To jsou důvody, proč je advent pro věřící obdobím rozjímání, radostného očekávání, ale také pokání. Přibližně od druhé poloviny 4. století se začaly objevovat první náznaky zavádění adventu, jako doby přípravné před příchodem Vánoc, a to ve Španělsku a Galii. V počátcích byl tento zvyk zcela směřován ke kajícnosti a neodmyslitelně k němu patřilo postní období. Jako zvyk se brzy rozšířil i na ostatní země a na konci poloviny 6. století již pronikl i do Říma. Období počátku a konce doby adventu se po celá staletí v různých zemích velmi různil.

První adventní neděle, tedy začátek celého adventního období může připadnout podle kalendáře na kteroukoli neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Advent jako období má pak kolísající počet dnů, a to mezi 22 až 28 dny. Povaha oslav jednotlivých adventních týdnů má dvojí podobu. Obě podoby se liší svou povahou a posláním. Od 1. neděle adventní až do 16. prosince se věřící soustřeďují na parusii. Parusií se rozumí očekávání druhého příchodu Krista na konci všech věků a také poslední soud. První neděle nabádá k bdělosti, druhá je pak ve znamení pokání. Od 17. prosince až do odpoledne Štědrého dne je náplní pro věřící rozjímání o událostech před Kristovým narozením. Třetí adventní neděle bývá označována latinským slovem „Gaudete“- čili: Radujte se! Co do symboliky barev je spojena s fialovou barvou, barvou pokání, kterou následně střídá barva růžová – barva předvánoční radosti. Čtvrtá a poslední adventní neděle je zcela ve znamení událostí bezprostředně předcházejících narozené Páně. Důraz je kladen na zvěstování Panně Marii a na andělovo poselství Josefovi o Mariině čistotě.